In flagranti

„Jsi hajzl,“ vyštěkl Wilson, když vrazil do Housovy pracovny.

House zvedl oči od notebooku, na jehož obrazovce se právě oznámení, že porno je z devadesáti devíti procent staženo, změnilo na výsměšné „An error occurred please try again later…“ a jakožto zahořklý muž zklamaný osudem a už zcela smířený s Murphyho zákony, naprosto klidně prohlásil: „To je moje nejlepší vlastnost. Ale takovými lichotkami mě do postele nedostaneš…“

Wilson po něm mrštil pohledem. „Moje dosavadní představy o ubohosti můžou jít k čertu. Myslel jsem si, že horší už to nebude, ale tohle…“

„Chtěl jsem jen dát najevo co k tobě cítím.“

„No pěkně jsi to vyjádřil… Cedule s nápisem „Majetek Dr. House“ na mých zádech je opravdu romantické vyznání lásky.“

„Lidé si zaslouží znát pravdu.“

„Odkdy?“

„Odjakživa.“

„Chováš se ke mně jako k nábytku.“

House jej přeměřil pohledem. „S nábytkem většinou nesouložím. Párkrát jsem se možná ocitl pod stolem, ale nic to pro mě neznamenalo. Přísahám!“

Wilson na něj opět pohlédl. Stále byl rozzuřený, ale začínal cítit rezignaci a zároveň mu v mysli vytanula myšlenka na to, jak mohl být tak naivní a namlouvat si, že bude s Housem alespoň trochu rozumná řeč. S povzdechem se otočil a chystal se k odchodu.

Už byl na půl cesty ke dveřím, když na něj House zvolal: „Wilsone.“

Oslovený se však ani neohlédl a pokračoval ve své „pouti“.

„Jimmy,“ zkusil to House znovu. Tohle už mělo jiný účinek. Wilson se zarazil a zůstal stát. House vstal a „jistým“ krokem se k němu přesunul. Zezadu jej objal a položil si hlavu na jeho rameno. Pak jej lehce kousl do ucha a cítil, jak se Wilson z toho doteku otřásl, když mu za krkem naskočila husí kůže.

„Víš, že ode mě se žádné patetičnosti nedočkáš.“

„Občas by neškodila,“ řekl Wilson ublíženě.

„Řekl jsem ti Jimmy. To ti nestačí?“

„Hm,“ zamručel objímaný. „Je pravda, že i v posteli křičíš: „Wilsone, ty zvíře!““

„Ale to se ti líbí.“

„No,“ připustil Wilson a nechal Housovy ruce, aby mu vjely pod košili a začaly mu bloudit po břiše. Jedna z jeho velkých dlaní mu zůstala na hrudníku a hrála si s jeho bradavkami, zatímco druhá ruka nešikovně zápasila s opaskem kalhot.

„Do pr…“ napůl zaklel netrpělivý House a Wilson se musel uchechtnout. „To je horší než pás cudnosti. Proč takovou věc nosíš?“

„Dostal jsem ho na Vánoce.“

„Který kretén ti ho dal?“

„Ty,“ vyprskl Wilson smíchy a ještě než se stačil House smířit s tím, že právě nazval sám sebe kreténem, vysmekl se mu a zatáhl žaluzie pracovny. Nemocnice mají tu nevýhodu, že i pozdě večer se to tam hemží otravnými pacienty a ještě otravnějšími sestřičkami. Pak zhasl světlo.

„To mi děláš naschvál?“

„Aspoň nás nebude nikdo rušit.“

Chvíli bylo ticho přerušované jen šramocením, jak se k sobě snažili doktoři dostat.

„Gregu?“ ozval se zvědavý hlas, který zněl naléhavě. „Jsi nějaký pohublý. Nejsi nemocný?“

House si odkašlal. „Jestli se v tobě probudily nekrofilní sklony, tak na patologii budeš mít určitě lepší matroš, než je tady Rob…“

„Rob?“

„Chase dneska zůstal doma, protože se nejspíš musí starat o nemocné kotě, které si dotáhla do bytu Cameronová, tak jsem si za něj našel plnohodnotnou náhradu. Je chytřejší než on a není takový vlezdoprdelka. Škoda, že mi jej zítra univerzita zabaví. Prý jej potřebují jako učební pomůcku. Řekl bych, že studenti medicíny stejně už mají anatomii lidského těla v malíčku, tak na co potřebují kostru?“

„Na co ji potřebuješ ty?“

„Jak s hluchým… Ale němý by ses mi líbil víc,“ řekl House a zacpal mu pusu jazykem.

Wilsona to sice nejprve zaskočilo, ale brzy se zapojil do hry. Jazykem přejel Housovi po spodním rtu a jemně ho zkousnul. Ruce, kterými před chvílí zkoumal jeho škrábavé strniště, s mu s plesknutím přesunul na zadek a pevně jej sevřel. Pak se mu začal otírat rozkrokem o stehno.

House se odtrhl od jeho nenechavých úst a začal pracovat na parádním cucfleku na místě, které bude Wilson jen těžce skrývat pod límcem košile. Od již rýsující se modřinky těsně pod čelistí se jazykem přesouval níž, zanechávaje po sobě vlhkou cestičku. Zručně přetáhl Wilsonovi přes hlavu kravatu a rozepínal mu košili, aby se mohl věnovat jamce nad klíční kostí, jejíž laskání vždy dostávalo onkologa do varu.

Zmíněný onkolog mezitím třel přes džínovinu Housovo mužství, které se zdálo být na jeho dotyky velice citlivé. Stáhnul mu kalhoty i trenýrky a pokračoval v pohybech, se kterými se seznámil už v pubertě. Lehce odstrčil House, který se mu s hlavou skloněnou k jeho hrudi snažil stáhnout již rozepnutou košili z ramen, a klekl si, aby mohl obsloužit malého Řehoře. Rukou uchopil jeho tvrdnoucí penis u kořene a vzal jej do úst. House něco zamručel a jeho zrychlený dech bylo slyšet po celé místnosti. Wilson byl co se této záležitosti týče velmi „výřečný“. Jazykem přejížděl po celé délce penisu a zejména si dával záležet na jeho…

„Momnnt,“ zahuhlal Wilson a přestal se věnovat Housově zvětšené touze. „Nezamknul jsem.“

House mu vlepil výchovný pohlavek. „S plnou pusou se nemluví!“

„To mi nemusíš říkat. To vím už od maminky,“ osočil se pokáraný.

„Taky ti to říkala v takové situaci?“

Wilson jej uhodil znechuceným pohledem, což ovšem House nemohl v té tmě vidět. „Ne, maminka mi říkávala: „Zavři pusu a sněz ten špenát.““

„Moudrá a racionálně uvažující žena. Ve vaší rodině zřejmě nebylo nic nemožné.“

„Jdu zamknout.“

House rychlým pohybem vylovil ze tmy hůl a praštil s ní Wilsona po zadku.

„Bude sado-maso?“ zeptal se Wilson jen napůl natěšeně, jelikož z nich dvou byl právě on ten, co si potom týden nesedne kvůli rozšvihanému zadku.

„Když půjdeš zamknout, tak ne,“ zklamal ho House.

„Někdo sem přijde,“ nechal se zlákat Wilson a opět přistoupil k Housovi.

„Kdo by sem chodil?“

o dvacet minut později

„Ježíši Kriste, Panenko Maria Podsrpenská!“ zaječela pronikavě postarší uklízečka, která rozsvítila světlo a vstoupila do místnosti.

Naskytla se jí podívaná na dva vážené lékaře, kteří leželi na stole a… šoustali jako králíci. Při jejím výčtu svatých se ten mladší s mlasknutím odlepil od toho staršího.

Ten otevřel oči a vyčítavě prohlásil: „Ale pane doktore, tohle vyšetření prostaty jste vážně odflákl!“

Hloduj