Ale Brumbál...

„Housi! Můžeš mi to laskavě vysvětlit?“ spustil Wilson, jakmile otevřel oslovený dveře svého bytu.

„A chceš verzi s motýlky a květinkami, nebo tu druhou?“ otázal se House se zdviženým obočím.

„Nedělej, že nevíš, o čem mluvím.“

„Samozřejmě že vím. Jinak bych ti to nechtěl vysvětlit,“ zamrkal House.

„Někdo poslal Cuddyové pornokazetu pod mým jménem. Netušíš, kdo to asi tak mohl být?“

House se zatvářil překvapeně a chytil se za ústa. „To určitě ten prasák Foreman! Zatracení černoši… Pojď, musíme to vyřešit.“

Wilson se zamračil. „Nechápu, jak sis to mohl dovolit,“ začal, jakmile vešel do bytu. „A jak tě to vůbec…“ zarazil se, když jej udeřil do nosu povědomý zápach… „Ty jsi zhulený!“ řekl vyčítavě.

„Ne, to rozhodně ne,“ zasmál se krátce House. Zasmál? Znělo to tak nepatřičně. Vypadal jako sup. „Za to můžou ty likérové bonbony od Cameronové. Vždyť víš, co se mnou vždycky udělají, Jimmy.“ House došel k pohovce a nechal na ni dopadnout své tělo.

„Tak likérové bonbony?“ řekl Wilson spíše pro sebe a začal pochodovat po pokoji.

House jej pozoroval nevinným, mírně zastřeným pohledem. Nic neříkal.

Wilson ještě několikrát přešel pokoj a pak se s povzdechem usadil vedle House. „Měl by ses stydět,“ prohlásil.

„Stydět by se měla Cameronová. Takhle mě zřídit,“ odvětil House. „Vím, o co jí šlo.“

„Vážně?“ protáhl slovo Wilson.

„Jistě. Je přece jasné, že se mě snaží uhnat. Chtěla mě opít a pak svést. Ženské,“ odfrkl si pohrdavě.

„Tváříš se, jak by ses chtěl přesměrovat na jinou orientaci.“ Wilson zjevně zapomněl, že by měl být stále ještě vzteky bez sebe.

„To není špatný nápad,“ prohlásil House.

„Ty nejsi gay,“ zdůraznil Wilson každé slovo.

„Ne, ale Brumbál je,“ řekl stále ještě zamyšlený House a potáhl si z jointu.

Wilson ani nepostřehl, kdy se mu opět dostal do ruky. Opět si povzdechl, což dělal v přítomnosti druhého doktora téměř neustále. „Stejně ale nechápu, o co ti šlo, když jsi udělal tu ubohost s kazetou.“

„To je věc mezi nebem a zemí. Třeba si to tak přál Bůh…“

„Ještě mi povídej, že věříš v Boha.“

„Nevěřím, ale Brumbál ano.“

„Co to do tebe s tím Brumbálem vjelo?“

„Do mě naštěstí nic, ale u toho Brumbála si moc jistý nejsem…“

„Co jsem komu udělal?“ zvedl Wilson oči a kdyby mu v tom nebránil strop, jeho pohled by směřoval k nebi.

„To nevím, ale Brumbál…“

„Proboha,“ přerušil jej Wilson. „Dej to sem,“ řekl, vytrhl mu jointa z ruky a počal si plíce ničit taktéž.

Hloduj